Z deníku kavárenské povalečky 06/16

15:49 Kristý 5 Comments

Nechápu, jak je možný, že už je tady zase novej měsíc... Samosebou, červen byl taky značně bohatej na návštěvy kaváren a to nejen v Praze, ale i Berlíně. Oujé, jupíjé, ano, konečně jsem zavítala do Berlína, multikulturní metropole s bohatym výběrem božích kaváren. Ale o Berlíně to dneska nebude, určitě hodlám napsat samostatnej článek. Už jsem ho chtěla mít napsaný dávno, jenže můj starý ntb prostě odešel a už se nechtěl nahodit. Takže vznikl takový meziprostor mezi tím starým a novým. No ale to už je věc vyřízená a vraťme se ke kavárnám.


Strašně dlouho jsem nebyla v letenské Letce, ačkoliv to tam mám tolik ráda. Nastal čas to okamžitě změnit - na stole voněly pivoňky, na mlýnku voněla káva od Five Elephant, skrze okna prosvítaly sluneční paprsky... Jo, tady je to pořád strašně pěkný. Když je hezký počasí, je jasný, že padne výběr na nějakou kavárnu se supr zahrádkou. Zvlášť, když musím s sebou tahat děti (Cipíse obzvlášť). A v tom musím nejvíc zatleskat smíchovské Kavárně co hledá jméno, která je absolutně připravená pro nás kafechtivé matky (takže jsem jí dala taky několikrát!). Za ten playland s houpačkama, pískem a tisíci odrážedlama, bagrama, autama a bůh ví co ještě si zasloužej velkej dík a velkej palec nahoru! Skvělá je taky schovaná zahrádka v Super Tramp Coffee, kde sice není vyžití pro děti, ale tohle místo je tak nějak nabití pozitivní energií, že sem chcete znova a znova.

Párkrát jsem také navštívila dejvický Kafemat, který mám hrozně ráda (i když poslední dobou se slečna baristka příliš neusmívá). Muže jsem vzala do Tricafé, aby se připravil na Berlín, když tu mají na mlýnku Bonanzu, ale zrovna měli Coffe Source. Což ale samozřejmě vůbec nevadilo.
Jednou jsem měla také v plánu jít po sto padesáti letech do karlínského Můj šálek kávy (na zahrádku), ale nějak jsme si zapomněly s kamarádkou objednat pěkné počasí. A uvnitř samozřejmě plno k prasknutí. Přesunuly jsme se tedy na snídani a na kafe do nedaleké Esky, kde trochu bojovali s jinou značkou mléka (takže ten flat byl trochu kostrbatej), ale i tak má tenhle podnik prostě svou úroveň.

Poprvé jsem se podívala do Phill´s Corner, kde jsem tedy nechutnala kávu, ale za to jsem si tam dala boží sendvič s avokádem, koriandrem a vejcem... K tomu se hodí můj oblíbenej hashtag #tochceš.
Prolistovala jsem si Knihu kaváren a přemluvila kamarádku, abychom šly na snídani do kavárny Monolok. Bohužel to bylo poměrně velké zklamání (což už jsem psala na svém instagramu). Kafe bylo sice dobré, ale to už dneska prostě nestačí.

V červnu se za Vinohradským divadlem otevřela japonská kavárna Momoichi a strašně se těším, až ji vyzkouším, zvlášť poté, co o ní všichni básní (že bych konečně dala ten filtr, když vidím ty Steampunky??). Tedy, já už se tam i vydala, jenže mě nenapadlo (a ani jsem se na to nepodívala předem samozřejmě), že by mohli otevírat až v 11h... Kamarádka mi doporučila nedalekou Kaabu, kterou jsme v tu chvíli zvolily jako alternativu. Kafe tu není nic, o čem by se vám po nocích zdálo, ale nabízejí tu supr snídaně za normálni ceny. A retro design je tu taky poměrně povedenej. :)
Tak, a příště už bude konečně report z Berlína! :)

Super Tramp Coffee

Boží sendvič v Phills Corner

Phill´s Corner

Kafemat

Phill´s Corner má super design!

Snídaně v Esce

Tricafé

Kavárna co hledá jméno

Snídaně v Monoloku není nic, po čem byste zatoužili každej den...

Hlavní je mít spoustu věrnostních kartiček :))

Letka

Kavárna co hledá jméno

Na zahrádce v Super Tramp Coffee

Kavárna co hledá jméno

Letka

Kaaba

Zkusili jste už espresso s tonicem? #tryit