Berlin Coffee Trip / part 3

21:40 Kristý 0 Comments

Je tu poslední den. Než odjedeme, musíme navštívit ještě alespoň dvě kavárny. A stále jsme ještě nebyli v Silo Coffee, v žaludku prázdno, místo na snídani je jasné. Přicházíme kousek po otevíračce, venku je už plno, uvnitř je zatím místa dost. Kvalitu podniku zřejmě naznačuje to, že se vnitřek během několika málo minut celý zaplnil. I bez ohledu na to, že tam bylo nepříjemný dusno. Ale můj kofeinovej radar tiká na plný obrátky, voní to tady kávou, okolí švitoří, cinkaj hrnečky a sklenky, břicho skučí hlady. I přesto dusno vím, že jsme na správný adrese. Muž si v menu vybírá položku s názvem "Shakshouka" (vajíčka s tomatovou omáčkou, fetou a dukkahem. Mé chuťové buňky touží po avokádu, takže můj výběr je zcela jasný - toast s avokádem, chia a rukolou, listovým salátkem, pyré z červené řepy a cizrnovým hummusem. Za nedlouho nám na stole přistává flat white a muž zahání vedro ledovým cappuccinem. Všechno je boží, skvělý, úžasný, výborný, prostě pecka. 












S plnými pupky a s téměř prázdnou peněženkou pokračujeme dál. Máme v plánu podívat se na East Side Gallery, jediným souvislým zbytkem bývalé berlínské zdi. Opička potřebuje spát, takže se rozhodujeme, že k našemu cíli opět dojdeme po svých, metro vynecháme. Když už jsme konečně u té slavné zdi, slunce jede na plné obrátky, nikde ani kousek stínu, milion lidí a tempo chůze takové, že i šnek by tu byl za závodníka formule 1. Nevím, kolik zdi jsme ještě měli před sebou, ale rozhodli jsme se tuhle podívanou předem ukončit, to se bohužel fakt nedalo. Ovšem jenom přejít řeku Sprévu, která je hned u East Side Gallery a přesouváme se do čtvrti zvané Kreuzberg. A míříme přímo za nosem, do kavárny Five Elephant určitě musíme. Dáváme si poslední kávu v Berlíně, tak si to užíváme, je skvělá, jak jinak! Poté už si to namíříme na metro do té "naší" čtvrti a vyrážíme zpět domů.












  
Berlín je skvělý město. Jak jsem psala v první příspěvku, možná není tak napěchované památkami, ale nabízí tolik možností, jak si tohle město užít... Když jsem si plánovala, kam chci v Berlíně na kafe, bylo mi jasné, že je nemožné to všechno stihnout, takže tuhle multikulturní metropoli budu chtít alespoň ještě jednou (nebo víckrát? :) ) navštívit. Líbí se mi, jak jsou tu všichni tak nějak uvolnění, nic neřeší. Líbí se mi všechny ty kavárny, kde dostanete fakt skvělý kafe. Líbí se mi, že je to město cyklistů. Některá kola držela možná silou vůle, s helmou jezdí snad jenom děti, a na sobě maj všichni své civilní oblečení, ale přišlo mi to hrozně super... Co se týče všech těch podniků, které jsme navštívili a nenavštívili - byla jsem si jistá, že bez návštěvy Roamers prostě neodjedeme (galerie na Foursqaure mluví za vše!). Že to je totální must try. Ale bohužel se musí dělat kompromisy, s malým dítětem zvlášť. Takže o důvod víc, proč sem jet znova. Naprosto fantastický kafe bylo určitě v the Barn, přesto jsem největší zážitek měla právě ze Silo Coffee - jednoduše mě tam bavilo naproto všechno - jídlo, obsluha, prostředí a káva, samozřejmě!



Jestli milujete kvalitní kafe, vysedávání po kavárnách, baví vás kavárenství třetí vlny, Berlín bude určitě tou správnou destinací, kde si užít prodloužený víkend, stojí to za to! :) 

Berlin Coffee Trip / part 2

22:43 Kristý 9 Comments

Slunce už pálí od samého rána, snídaní se nezdržujeme. Dáme si něco dobrého cestou. Tedy v nějaké kavárně. Večer jsme si naplánovali, co chceme v pátek stihnout. Samotné (nebo s podobným kávomilcem jako jsem já) by mi rohodně nevadilo navštívit dvě kavárny hned za sebou. Ovšem po muži jsem to chtít nemohla a hlavně se náš program točil kolem opičky a vedra zároveň. Takže jsem si musela vybrat, kterou kavárnu navštívíme dopoledne. Bonanza nebo The Barn? Sophiina volba! Vybíráme The Barn. Vystupujeme na zastávce metra Senefelderplatz a míříme přímo za nosem. Vůně čerstvě pražené kávy je cítit téměř na dosah. Na vstupních dveřích mají samolepku s obrázkem přeškrtnutého kočárku. Ještě štěstí, že je venku tak, jak je, jinak bych byla.... no, našpulená, samozřejmě! Zvlášť, když jsem si vybrala the Barn nad Bonanzou. Ale jak říkám, příliš nás to nerozhází, sedáme si venku a já jdu objednat kafe. Zároveň si chci koupit zrnka i domů, takže svou lámanou angličtinou se slečnou za barem probírám, jakou kávu by mi doporučila na aeropress. Když pak ochutnám místní flat white, je to balzám chuťových buněk... Tady prostě vědí, jak na to!






V nedaleké pekárně Zeit für Brot kupujeme pečivo a něco malého na zub. Místo neskutečně žije, otevřené výlohy dovnitř pouští teplý vzduch, ve kterém je cítít vůně koláčů a pečiva právě vytažených z trouby. Skoro bych si hned dala další kafe! Je čas na památky. Opička usnula, tak pokračujeme pěšky a vydáváme se směrem k ostrovu muzeí, kterému dominuje Berlínská katedrála. Umění tentokrát vynecháváme, takže do žádného z muzeí nejdeme a míříme dále po ulici Unter den Linden k jedné z nejfotografovanějších monumentů Berlína, Braniborské bráně. Evidentně se tu v minulých dnech konal nějaký fesťák, kolem brány je spousta mobilních zábran, stánků a ještě fungujících uzávěr dopravy, která běžně proudí skrz park Tiergarten (tudíž se brána stává více méně nefotogenickou). Jdeme se také podívat do prostor nedalekého památníku holocaustu. 





Teplota dosahuje skoro pětatřiceti stupňů. Jsme unavení a uchození, pravý čas "schovat" se do parku Tiergarten. Najdeme si stinný plácek a chvíli odpočíváme, což nakonec stejně dlouho nevydržíme a jdeme se po parku projít. Už zase chytám kofeinovou slinu, takže hbitě vybírám další kavárnu z mého téměř nekonečného seznamu. Volba padne na Oslo Kaffebar a hned koukáme na nejlepší možné dopravní spojení. Za necelou půlhodinku už nás vítá designový kávovar Spirit Triplette a já už se nemůžu dočkat další skvělé kávy. A výsledek mě nezklamal. Výlet za touto kavárnou rozhodně stál za to. Den se chýlí ke konci, vracíme se zpět do bytu, máme toho po celém dni dost. Večer opět plánujeme, co chceme ještě stihnout, než se vydáme na cestu zpět.

Berlin Coffee Trip / part 1

22:45 Kristý 6 Comments

Berlín. Co tam vlastně je? No... Braniborská brána, East Side Gallery, památník holocaustu...a nic? Omyl! Jasně, pokud chcete prožít víkend procházkami po historických památkách, rozhodně si tu neužijete tolik jako například v Římě nebo Paříži. Pokud jste ale milovníky kávy - KVALITNÍ kávy, jste na správné adrese. Berlín je totiž mekkou kavárenství třetí vlny. Předem jsem se dost svědomitě připravila, v aplikace Foursquare jsem si uložila poměrně rozsáhlý seznam podniků, nastudovala si Specialty Coffee Map Berlin, kterou jsem si objednala s dostatečným předstihem, a do naší mapy jsem si poznamenala všechny ty kavárny, který potřebuju obejít... Když už jsem si poznamenávala asi desátej podnik, bylo mi jasný, že je nemožný to stihnout všechno. 



Do Berlína jsem samozřejmě primárně nechtěla jet za památkama, což je teda zřejmý. A já jsem člověk, kterej když si něco umane, tak to chce brzo, co nejdřív, nejlíp hned. Takže jsem prostě nemohla počkat, až nebudu kojit a budou tudíž plně hlídatelné obě děti. Ne. Z původního podzimního plánu se stal prostě letní. Když musíš, tak musíš. Pro Cipíse jsme si domluvili hlídání a opička jela s náma. Je ve věku, kdy se to prostě dá v klidu zvládnout. A Cipís je naopak ve věku, kdy by to byl akorát očistec a pro něj největší nuda. Nicméně pobyt jsme měli naplánovaný jen na krátký termín  - od čtvrtka do soboty. To je sakra málo času stihnout všechny ty supr kavárny a bistra z mýho seznamu!! 

Cestovat mě baví, ale vzhledem k aktuálním životním skutečnostem to není momentálně na prvním místě. A za hranicemi jsem byla naposled v létě 2014 v Tatrách. Takže jsem se fakt těšila jak malý děcko! A to by samozřejmě nesměl bejt povedenej trip, aby nebyla nějaká pikoška. Prostě něco. Předpověď byla jasná. Třicet čtyři stupňů na procházky po městě, na horký kafe, neklimatizovaný prostory, na výlet s malym dítětem. Joo, to zní jako skvělej plán!

Ubytování jsme tentokrát poprvé zkusili přes airbnb. Pronajali jsme si pokoj (KLIK) u sympatické Michelle a jejího manžela na ulici Frankfurter Allee, kousek od metra, na dohled od televizní věže a hlavně hned u nádherné čtvrti Friedrichshain. Ulice lemované stromořadím, malebné obchůdky, kavárny, restaurace, parky... Takže ideální startovací místo na naše výpravy. Bohužel, ani jeden nejsme nijak zdatní v angličtině (natož v němčině). Věděli jsme, že určitě nebudeme schopní si s našimi hostiteli nijak šíře popovídat, což mě fakt mrzelo, protože mě zajímalo tolik věcí. Jejich byt byl boží! Vysoké stropy, originální prvky (jako málokdo si pověsí na zeď pružinu z matrace jako dekoraci... Nebo si vylepšili polici v koupelně starým oprejskanym rámem od okna - a vypadalo to naprosto skvěle!), dřevěná podlaha, krásná koupelna... Moc se mi tam líbilo. A co byl pro nás bonus, že byt se nacházel v přízemí a i když venku panovalo horko k padnutí, tak v bytě se dalo bez problému žít.


Po krásnejch 4 hodinkách cesty (bez klimošky - kvůli opičce, takže si to asi dokážete představit) jsme se už blížili k "našemu" bytu. Projíždíme kolem Silo Coffee - v Berlin Coffee Map píšou, že patří mezi ty kavárny v Berlíně, kde dostanete fakt hodně dobrý kafe. A my bydleli ani ne 10 minut chůze odsud. Oujé! Tahle skutečnost byla ovšem čiště náhodná. Fakt! :)) Rychle jsme se ubytovali, trochu aklimatizovali a vyrazili vstříc Friedrichshainu. Jídlo jsme si dali v nějaké no name restauraci a vydali se právě do Sila. Bylo 17:05. Venku nějakej chlápek dopíjel svou poslední kávu, uvnitř trčely židle obrácené vzhůru nohama na stolech a do toho týpek vytírající podlahu. Zavřeno, zavřeno, huláká na mě. Jakože cože?! V pět zavíraj? No a je to tady... když si něco umanu a ono to jako nevyjde, tak jsem docela... jak to říct slušně... našpulená. Ještě štěstí, že Berlín, rovná se kavárna snad na každym rohu. Takže jsme zapadli do nedalekého Cozys a já si mohla konečně vychutnat svůj první berlínskej flat white. Zvlášť, když ve vedlejší místnosti s gaučíkem nikdo nebyl a my se tak mohli dost pohodlně uvelebit. 
Když jsme se vraceli zpět do bytu, trochu mi bylo líto, že si nemůžeme dát večerní pohodu nad sklenkou vína v nějaké z místních vinárniček, ale vím, že není všem dnům konec. Jak už jsem řekla, není možný stihnout všechny kavárny za tak krátkou dobu, musíme sem znova! 

Pokračování příště... :) 

Z deníku kavárenské povalečky 06/16

15:49 Kristý 5 Comments

Nechápu, jak je možný, že už je tady zase novej měsíc... Samosebou, červen byl taky značně bohatej na návštěvy kaváren a to nejen v Praze, ale i Berlíně. Oujé, jupíjé, ano, konečně jsem zavítala do Berlína, multikulturní metropole s bohatym výběrem božích kaváren. Ale o Berlíně to dneska nebude, určitě hodlám napsat samostatnej článek. Už jsem ho chtěla mít napsaný dávno, jenže můj starý ntb prostě odešel a už se nechtěl nahodit. Takže vznikl takový meziprostor mezi tím starým a novým. No ale to už je věc vyřízená a vraťme se ke kavárnám.


Strašně dlouho jsem nebyla v letenské Letce, ačkoliv to tam mám tolik ráda. Nastal čas to okamžitě změnit - na stole voněly pivoňky, na mlýnku voněla káva od Five Elephant, skrze okna prosvítaly sluneční paprsky... Jo, tady je to pořád strašně pěkný. Když je hezký počasí, je jasný, že padne výběr na nějakou kavárnu se supr zahrádkou. Zvlášť, když musím s sebou tahat děti (Cipíse obzvlášť). A v tom musím nejvíc zatleskat smíchovské Kavárně co hledá jméno, která je absolutně připravená pro nás kafechtivé matky (takže jsem jí dala taky několikrát!). Za ten playland s houpačkama, pískem a tisíci odrážedlama, bagrama, autama a bůh ví co ještě si zasloužej velkej dík a velkej palec nahoru! Skvělá je taky schovaná zahrádka v Super Tramp Coffee, kde sice není vyžití pro děti, ale tohle místo je tak nějak nabití pozitivní energií, že sem chcete znova a znova.

Párkrát jsem také navštívila dejvický Kafemat, který mám hrozně ráda (i když poslední dobou se slečna baristka příliš neusmívá). Muže jsem vzala do Tricafé, aby se připravil na Berlín, když tu mají na mlýnku Bonanzu, ale zrovna měli Coffe Source. Což ale samozřejmě vůbec nevadilo.
Jednou jsem měla také v plánu jít po sto padesáti letech do karlínského Můj šálek kávy (na zahrádku), ale nějak jsme si zapomněly s kamarádkou objednat pěkné počasí. A uvnitř samozřejmě plno k prasknutí. Přesunuly jsme se tedy na snídani a na kafe do nedaleké Esky, kde trochu bojovali s jinou značkou mléka (takže ten flat byl trochu kostrbatej), ale i tak má tenhle podnik prostě svou úroveň.

Poprvé jsem se podívala do Phill´s Corner, kde jsem tedy nechutnala kávu, ale za to jsem si tam dala boží sendvič s avokádem, koriandrem a vejcem... K tomu se hodí můj oblíbenej hashtag #tochceš.
Prolistovala jsem si Knihu kaváren a přemluvila kamarádku, abychom šly na snídani do kavárny Monolok. Bohužel to bylo poměrně velké zklamání (což už jsem psala na svém instagramu). Kafe bylo sice dobré, ale to už dneska prostě nestačí.

V červnu se za Vinohradským divadlem otevřela japonská kavárna Momoichi a strašně se těším, až ji vyzkouším, zvlášť poté, co o ní všichni básní (že bych konečně dala ten filtr, když vidím ty Steampunky??). Tedy, já už se tam i vydala, jenže mě nenapadlo (a ani jsem se na to nepodívala předem samozřejmě), že by mohli otevírat až v 11h... Kamarádka mi doporučila nedalekou Kaabu, kterou jsme v tu chvíli zvolily jako alternativu. Kafe tu není nic, o čem by se vám po nocích zdálo, ale nabízejí tu supr snídaně za normálni ceny. A retro design je tu taky poměrně povedenej. :)
Tak, a příště už bude konečně report z Berlína! :)

Super Tramp Coffee

Boží sendvič v Phills Corner

Phill´s Corner

Kafemat

Phill´s Corner má super design!

Snídaně v Esce

Tricafé

Kavárna co hledá jméno

Snídaně v Monoloku není nic, po čem byste zatoužili každej den...

Hlavní je mít spoustu věrnostních kartiček :))

Letka

Kavárna co hledá jméno

Na zahrádce v Super Tramp Coffee

Kavárna co hledá jméno

Letka

Kaaba

Zkusili jste už espresso s tonicem? #tryit